Drážďany
v podání Canaletta a mé maličkosti
Centrum Drážďan v nás vzbudilo dojem nerozlehlé útulnosti. Výstavní barokní budovy lahodily oku, ale upřímně řečeno, Praha je stokrát krásnější. Podobně jako byl pro vzhled a význam Prahy důležitý Karel IV. v době gotické, byl pro Drážďany osobností číslo jedna kurfiřt August Silný v době barokní. V architektuře Prahy se zvěčnil Parléř, estetiku Drážďan určil Poppelmann. My máme most Karlův, oni Augustův. Obdiv i údiv vyvolává způsob, jakým po vybombardování na konci druhé světové město vstalo z popela, jak dokonale zrekonstruovali historické budovy, například Frauenkirche nebo Zwinger, kvůli kterému jsme přijeli a vstoupili do něj přesně v okamžiku, kdy se rozezněla slavná zvonkohra z míšeňskéno porcelánu.
Zjednodušeně řečeno, Zwinger (= německý Louvre) je vlastně soubor barokních nazdobených budov okolo nádvoří. Původně ho August plánoval jako zámek, byl oslněn a inspirován životním stylem krále Slunce Ludvíka XIV., ale nějak to nedopadlo. Zemřel, nebyly prachy, jeho syn měl jiné plány (zámek v Moritzburgu). Asi v polovině 19. století se na scéně objevuje architekt Semper a na severní straně uzavírá prostor novorenesanční budovou, kamžto jsme měli namířeno. V Semperově galerii se totiž nachází sbírka obrazů světového formátu.
Obrazárna Starých mistrů (Gemäldegalerie Alte Meister) zabodovala na celé čáře, to zas klobouk dolů. Největším lákadlem je samozřejmě Raffaelova Sixtinská Madona, Giorgioneho Spící Venuše, Cranach (oba), Rubens, Vermeer, veduty od Canaletta, toho mám obzvlášť ráda, přestože "fotografuje" města miliónkrát líp než já. Zkrátka tři patra renesanční a barokní nádhery v rozpětí 15. až 18. století.