Zwinger
Galerie
V prostorách Semperovy galerie jsme obdivovali renesanční a barokní lahůdky. Fotila jsem. Fotila jsem i detaily, a to tak, že se občas rozkdákal bezpečnostní pípák. Několik děl zde uvádím. Pochopitelně se nesmí používat blesk, takže kvalita fotek je bohužel plytká. Přesto doufám, že alespoň některé z mých studentů namotivuji k návštěvě Zwingeru.
Francesco del Cossa: Zvěstování 1470
Zvěstování je jedním z klíčových momentů Nového zákona, proto také bývá hojně zobrazováno umělci. Hlavními postavami jsou Marie a archanděl Gabriel. V horní části obrazu bývá naznačen Bůh. Mezi ním a Marií obvykle levituje holubice. Gabriel má za úkol sdělit Marii, že porodí syna. Marie to musí odsouhlasit, přestože tuší, že bude mít pořádné oplétačky, pošramocenou pověst a nepříjemnosti s Josefem.
Ale možná to bylo takhle: Svatý Petr se domlouvá s bohem, kam letos vyrazí na
dovolenou. Sv.Petr: "Co Saturn? Letos je tam krásně". Bůh:
"Ne, to je moc daleko!" Sv.Petr: "Co Mars?" "Ne ,ne je
tam prý draho." odvětí bůh. Petr: "A co Země, tam je určitě
krásně!" Bůh na to: "Ne, tam sem se před 2000 lety zapomněl s pěknou
židovskou dívkou a mluví tam o tom dodnes."
Lucas Cranach starší
Vyhnání obchodníků a penězoměnců z chrámu je akční scéna z Nového zákona. Ježíš někdy kolem židovských Velikonoc dorazil do chrámu, kde se čile obchodovalo a penězoměnilo. Vlastně na tom nebylo nic moc zvláštního, protože v antické době byly baziliky světskými budovami přesně pro tyto účely. Ježíš se rozčílil a nastolil jiný pořádek.
Kristus na hoře Olivetské je naopak tklivá scéna. Kristus moc dobře ví, co ho v příštích dnech čeká a jak to dopadne. Zkusme si jen představit, v jakém duševním rozpoložení se nacházel. Jeho přátelé ho zrovna moc nepodpořili. Spali, jak když je do vody hodí.
Něco ze Starého zákona: Adam a Eva, Ráj. Moc se mi líbí komiks v horní části obrazu.Botticelli: Marie s dítětem a anděly
Sixtinská madona od Raffaela
je bezpochyby největším trhákem Zwingeru. Raffael Santi ji maloval pro samotného papeže Julia II. Ten ji umístil v kostele Sv. Sixta (rodinný patron), hned naproti kříži. Tomu říkám smysl pro dramatičnost. Madona prostupuje oponou, nabízí lidstvu své děťátko, místo aby je přivinula k sobě, a kluk kouká přímo na kříž, který mu je určen. Hlavní postavy: Madona s dítětem, sv. Sixtus, sv. Barbora. V horní polovině se štosuje hejno andělů, ale velmi nenápadně, zastiňuje je Mariina záře. Nad spodním rámem se povalují dva andělští rošťáčci, kteří se proslavili snad víc než samotný obraz. Najdeme je na pohlednicích, známkách, dečkách, kondomech...
Giorgione ( i Tizian): Spící Venuše. Krásná žena v krásné krajině, sexy, ale je jí to fuk.
Rubens
Paridův soud bývalo vděčné téma. V době, kdy se pánská populace na porno neopovážila ani pomyslet, se objevuje geniální malíř s obnaženými boubelkami. Oko pánů se mohlo pokochat baculatými prdelkami, aniž by jim kdokoliv nadával do prasáků. Naopak: byli to přeci znalci umění. Ten hlavní Paridův soud obrovských rozměrů se nachází v Pradu (Madrid), ale fakt, že se tehdy nedal obraz sdílet na fb nahrával tomu, aby byla díla obzvláště úspěšná namalována ve více verzích. Paridův soud je téma jako stvořené pro erotickou scénu, kdy postpubertální mladík vybírá ze tří krasavic (Héra, Athéna a Afrodita) tu nejkrásnější. Každá z žen přihodila nějaký bonus navíc. Héra vládu, Athéna válečnou slávu, Afrodita nejkrásnější pozemšťanku. Hormony zmítaný mladík podal jablko té posledně jmenované, za což získal nárok na Helenu, samozřejmě vdanou. Trojská válka proběhla přesně kvůli tomuhle, ale to už je jiná story.
Bašteba je také dobrý důvod pro vyvolání mužské touhy. Ač vdaná za Uriáše, "nechala se svést" králem Davidem. Všechny tušíme, jak to asi probíhalo. I Rubens si představoval, jak se fintila a natřásala, aby přitáhla královu pozornost. Vyplatilo se jí to, jako matka Šalamouna se dostala do Ježíšova rodokmenu.